Smíš se hřát svou slávou

Lojzíci

1:Tak sedím prG#ý než balvan hC#ůř,
hlas v uších znD#í jak z temných snG#ů,
proč šel jsem sám, nadšen a rC#ád,
pán rozkázD#al: máš jít se prG#át.
R:SmC7íš se hřát svou slC#ávou, jako dřD#ív svět v rukou mG#ít,
smC7ích nad bílou kC#ávou teď sklízí D#údiv víc než táhlý stG#ín.
2:Co déšť mi psal na záda má,
je to už dávno, jak se zdá,
měnil bych rád, co můžu dát,
však musím dál, nesmím se vzdát.
3:Píšu ti rád a v řádcích mých
uslyšíš znít můj hořký smích,
chtěl bych tě mít víc než kdy dřív,
však úděl můj nám brání žít.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:24:08.405+00:00
Výsledky hledání: